2
Antická literatura
- Základ evropské vzdělanosti
- Zahrnuje období asi 1000 let
- Období starověku, společenský řád, otrokářství
Antika Řecká
- od 8. do 1. st. př. n. l.
- Řekové převzali písmo od Féničanů v 1. tis. př. n. l.
- dělí se na období: archaické
attické
helénistické
1) ARCHAICKÉ – nejstarší, 8 až 6 st. př.n .l.
a) epika = epos
Homér – slepí pěvec = Rapsodu
Ilias – zaznamenává posledních 50 dnů Trojské války (1500 veršů)
král Priamos měl 2 syny Hektora a Parida, Parid se střetl se třemi bohyněmi Hérou, Afroditou a Athénou, které se hádali o to, která je nejkrásnější, Parid si vybral Afroditu, ta mu za to slíbila lásku Heleny manželky Meneála, Parid jí unesl a začala válka v Tróji. Válka byla dlouho nerozhodná, tak Odysseus vymyslel dřevěného koně dal do něj vojáky a pak je dal před hradby. Trójané ho vzali dovnitř hradeb a opili se, Řekové vylezli a vyhráli.
- je veršovaný, psaný hexametrem (šestistopý verš)
Odysea – líčí desetiletý návrat Odyssea z cesty do rodné Ithaky, kde na něho čekala věrná manželka Penelopa. Odyseus bojoval se synem Zea a zabil ho. Zeus na něj poslal zkázu.
Ilion- Trója (Malá Asie)
b) lyrika
Monodická lyrika – sólová – Sapfó – na ostrově Lesbos, sólový zpěv za doprovodu lyry
Anakreonská lyrika – ženy, víno, zpěv – zábavný charakter - Anakreón
Ódy – lyrika sborová – Pinandros
Epigram – oslavný nápis na hrobě nebo kameni
Soc. význam – útočná satirická báseň (Řím)
Bajky – Ezop (Asipos)
Elegie – žalozpěvná skladba, za doprovodu píšťaly, má poučný ráz
2)ATTICKÉ– (Athény) – období největšího rozkvětu, 5.až 4. st. př.n.l.
- dominovalo drama a próza
Drama –hrál 1 herec (2 – 3 herce zavedl Sofokles)
-chór – role veřejného mínění
- muži hráli v maskách i ženské role
a)tragédie – čerpá z bájesloví, mytologie,
- hrdinové jsou odvážní a udatní
- do děje zasahují bohové
- jsou veršované
- nejsou členěny na dějství
- typická je jednota času, děje a místa
- jsou doprovázeny slovem, zpěvem a tancem
Aischylos
Oresteia – Agamenon se vrací z války nevěrná, manželka Klytaimesrta ho se svým milencem zabije. Syn Orestes zavraždí matku i milence, odejde do Tauridy, aby se očistil.
Sofoklés
Král Oidipus – Král Oidipus nevědomky zabije svého otce a veme si svou matku, má s ní tři děti. Rozhodl se, že vyhledá vraha svého otce, požádá o pomoc věštce, když se dozví pravdu, manželka spáchá sebevraždu, Oidipus se oslepí a odejde od vyhnanství.
Antigona – Kreont nechtěl dát pohřbít mrtvého Polyneikeisona, ale sestra se rozhodla pohřbít bratra. Kreont jí chce dát zaživa pohřbít do rodinné hrobky. Ke králi přichází věštec a říká že se bohové zlobí a chce svůj rozkaz odvolat, ale najde Antigonu oběšenou, jeho syn z velké lásky k A. si vrazí do srdce nůž= Haimon. Matka Eurydika spáchá sebevraždu, Kreont žádá bohy, aby ho zbavil života.
Euripidés
Médea – Jáson vůdce Argonautů se vydal hledat zlaté rouno. Médea mu pomohla a on jí po získání rouna zradí. Odjel na ostrov a Médea se s tím nesmířila a připravila svatební rouno, které se na ní vznítí a zabije sebe a své děti
Elektra – zapojila se do přípravy pomsty svého otce s Orestem.
b) komedie – význam je v rozebrání vtipných dialogů, zábavná, veselá, šťastný konec,
kritika současných projevů, objevuje se chór
Aristofanes
Žáby – po smrti Aischyla a Euripida, zjistil Dionýsos, že mu chybí a vydal se pro ně do podsvětí. A a E s utkali ve slovní boji Dionýsos se rozhodl pro Aischyla.
Mír, Jezdci
c)próza – historická – Herodotos – kniha o Řecko-perských válkách
Thukydides – píše současné dějiny
d)řečnictví – (rétorika) Demosthénes – neuměl mluvit a prohrál u soudu, poté se snažil překřičet moře
- zakladatel filipiky –útočné řeči proti Filipu Makedonském
e) filozofie – Platon – zakladatel dialogu, Faidros – kniha o kráse-dává rady pro psaní a krásu řeči
- Aristoteles – politik a rétorik , byl učitel a vychoval Alexandra Velikého
- Poetika – stanovuje zásady literatury – myšlenka o jednotě místa, času a děje – uplatnilo se v antických tragédiích „zásada tří jednot“.
- Retorika – stanovuje a obhajuje schopnost správné řeči
3) HELENISTICKÉ- období vývojů A. Velikého, 4. až 1. st.př.n.l.
Kosmopolitismus (světoobčanství) – rozvoj Exaktních věd – Euklides- matematika, Archimédes - fyzika
Nová komedie – zaměřuje se na všední život
- téma milostná nebo majetková zápletka
- zvyšuje se úroveň dialogu
Menandros – 109 – zachovali se jen Torza (Čí je to dítě)
Theokrýtos – pastýřské idyly
Antika Římská
- od 3. až 2. st. př. n. l. do konce 5. st.n.l.
- Říše římská – zanikla v roce 475
- dělí se na období: staré
klasické
postklasické (Stříbrný věk)
období úpadku
1) STARÉ – 3 až 2. st. př.n.l., přejímali od Řeků (překlady z řečtiny do latiny)
Drama – Římská komedie = Nová komedie
Plautus – Pseudolus – milostná zápletka v Athénách – dívka, která byla milenkou. Jeden voják si ji chtěl od kuplíře koupit. Pseoudolus jí měl koupit pro pána dříve než voják.
- Komedie o hrnci
2) KLASICKÉ – zlatý věk, nej. rozkvět – 1.st.př.n.l.
a)próza – Cicero – byl konzul v senátu, byl klasikem Římského řečnictví, převzal Filipiku,
útočná řeč proti Kathylinovi, tvůrce tzv. vzorné latiny, politik, řečník
Caesar – Zápisky o válce Galské , byl stručný (strohý) a věcný
b)poezie – Ovidius Naso – císař Augustus ho vypověděl z Říma, žil ve vyhnanství, celý život se toužil vrátit domů
Proměny – 250 řeckých a římských mýtů (v chronologickém sledu, hl. hrdina se
v něco promění, stvoření světa)Caesar - hvězda
Pygmalion – sochař, který vytesal ze slonové kosti sochu dívky a zamiloval se do ní, Afrodita jí proměnila v živou krásnou dívku
Umění milovat – rady mužům a ženám v oblasti sexu a lásky
Listy milostné (Hérion)
Žalozpěvy – osobní výpověď, stesk po své zemi
Vergilius Maro
Aeneis – největší římský epos – 10 000 veršů, vysoká umělecká úroveň, pronikl do
všech latinsky mluvících zemí
- trojský hrdina, kterému se podařilo uniknout z hořící Tróje a společně se svým otcem a synem se vypravil hledat novou vlast, dostal se do Itálie, kde založil poblíž řeky Tiberu město Lavínium, považován za praotce Itálie
c)lyrika – Zpěvy pastýřské a rolnické – obdiv a láska k venkovu a rodné zemi
3) POSTKLASICKÉ – stříbrný věk, do 1. st.n.l.
a)filozofie – Seneca – píše O duševním klidu
b)historie – Tacitus – letopisy, historie
c)próza – Petrónius – zakladatel satirických románů – Satirikon (obraz všedního života), Satira – výsměch, kritika, ironie, nadsázka
d)epigramy – krátká satirická báseň - Martialis
4)OBDOBÍ ÚPADKU – těsně před rokem 475
Markus Aurelius – Hovory k sobě
- doba kulturního temna
- upadá literatura i drama